KARLITO !
Setkání dvou golmánských fotbalových legend (na snímku) při kulatinách mého švagra , taktéž fotbalisty. Vlevo Pavel Mačák, člen klubu legend FCB, vedle něj bývalý golman Opavy a ZŤS Martin - Karel Mališ, po zranění známý světový fyzioterapeut vrcholových sportovců. V Řecku známý jako "Karlito" !. (viz.fotogalerie Xanthi 2011). Pavel nar. únor 57 jako já, Karlito o rok mladší. Pavel chtěl být voj.letcem, skončil jako vrcholový fotbalista. Já chtěl být vrcholový fotbalista, v 15 letech jsem prošel výběrem v FCB...a skončil jsem jako voj. letec. Zajímavé náhodné setkání, vzpomínky ožily. Jako divák jsem byl u toho, když byl Baník Ostrava kolem r.80 na vrcholu, neskutečné zápasy a divácké kulisy, 35.000 diváků, řev horníků a hutníků byl slyšet snad až v Opavě...Karlito je Opavák a legendární trenér Evžen Hadamczik jej přemlouval jako mladého do Baníku. Karel odmítnul s tím, že v ZŤS jsou lepší podmínky...dovedu si představit výraz ve tváři trenérské legendy..., který později usiloval o práci v SRN, bohužel odporná doba tomu nepřála. Konec trenéra byl bohužel tragický. Pavel Mačák to vyřešil po svém : 1982 emigroval , chytal za Schalke 04.
Srpen 2011, úmorné vedro, na zahradě mi zazvonil telefon-po delší době se ozvala ségra,zpěvačka. Ahoj, co děláš ???...nic, odpočívám., zněla moje odpověď. Tak přileť do Kavaly, seženu ti levnou letenku...já, domnělý zeměpisec : vím, kde je Karibik, ale Kavala ??...a to jsem byl kdysi na Korfu. Rozhodnutí bylo rychlé-ne letecky, pojedu novým americkým autem ! , koupeným za výhodnou cenu od syna, podnikatele- Chevrolet Spark, 3 válec, 0.8 l ,..ideální vůz na cestu do Řecka !, můj sen, prstem po mapě projeto 1000 krát.! Za týden jsem vyrazil, sám. Syn po mém návratu litoval, že nejel se mnou, byla by to skvělá "pánská jízda". Táňa by s radostí vařila řecké dobroty...a já s Karlem vzpomínali a chrlili ze sebe životní historky...
Plán s trasou jednoduchý, vždy jsem v minulosti tomu říkal směr B : ....Brno, Břeclav, Bratislava, Budapešť ( Bělehrad), Bukurešť, ..Burgas. Tentokrát poprvé směr Bělehrad. Vyrazil jsem po obědě, nocleh v plánu u jezer v Szegedu, známém kempu. Za Bratislavou jsem si říkal: vrať se, jsi blázen, taková dálava, 1500 km. Slunce pražilo, Spark bez klimatizace, ale pěkně si pobrukoval, což rozhodlo. Po koloně v Budapešti (stavba okruhu) a přejezdu Dunaje opět hurá 130 km/h , při západu slunce Szeged a jezera jsem samozřejmě na novém přivaděči minul. Naštěstí první penzion ve městě měl volný pokoj a majitel mě ukecal, ať uhradím předem i noc při návratu , jelikož bude všude plno-známé veslařské závody na jezerech. Jeho penzion že nemohu minout...(30 euro). Po spánku-nespánku jsem ráno vyrazil směr Bělehrad, Niš, Makedonie, Soluň, Xanthi. Ani mi nemusel Karlito předem radit : bacha na srbské pohraničníky a policajty !....já to tak nějak tušil. V koloně na srbské straně jsem byl asi desátý. Klasika: okénko, pas, zavřená závora, namátkové kontroly. Řidiče přede mnou vysoký a mohutný pohraničník pustil, nezavřel závoru a poodstoupil. A já vyrazil, sice opatrně, ale vyrazil. Řev, ve zpětném zrcátku vidím, že sahá na pistoli. No do prdele, a stál jsem na fleku. , ruce na volantu a ani jsem nedýchal. Půl hodiny ztráta drahocenného času, prolezl celé auto. Když pochopil, kam spěchám, pousmál se a : jeď !!!. ..A opět jsem otevíral novou dálnici, na to jsem měl štěstí. Před Bělehradem nádherný pohled z mostu na Dunaj, samotné hl. město ještě bez obchvatu...a omylem jsem dojel na letiště, otočka a po prohlídce Bělehradu za pomalé jízdy opět max.povolená rychlost, směr Niš. Bylo kolem poledne, pauza cca každé 3 hod., hlavu pod studenou vodu z ruční pumpy, kávu, vodu, svačinku, cigáro a jedeme dál ! Už tenkrát jsem si uvědomil, že vlastně po cca 1150 letech kopíruji cestu Cyrila a Metoděje, v opačném směru. U křížení dálnic v Niši delší pauza, a hurá směr Skopje a Soluň. U Leskovace jsem podvědomě přidal plyn, při vzpomínce na nedávnou minulost mě mrazilo v zádech...následné Makedonie jsem se trochu obával zbytečně-nová dálnice, v horách rozdělená, tunely, údolí, řeky..pohádková krajina lákala ke koupání a pauze-ale pozdní odpoledne a slunce blížící se k západu velely jinak-neustále vpřed. Makedonec na hranici s Řeckem za 4 eura s úsměvem pokynul na cestu a za hodinku se přede mnou zjevilo úchvatné panoráma Soluně i se zálivem Egejského moře. Úleva..ale předčasná, zbývalo ještě cca 300km.. Na první světelné křižovatce se vedle mne stojící Řekyně v autě shovívavě usmála,-ručníkem jsem si utíral pot a dopíjel poslední láhev vody....směr Kavala na sever jsem kupodivu trefil přes mimoúrovňové křižovatky na první pokus a už za totální tmy jsem opět otevíral super novou dálnici na Turecko !,.a to bez poplatku ! Sparka jsem poklepal pro štěstí na palubní desku a : do prdele, dochází benzín..za chvíli se rozsvítila červená...totální únava a první větší chyba. S malou dušičkou jsem očekával první sjezd z dálnice a vyšlo to !, taktak...ve známém mořském letovisku benzinka, úleva a pauza. Mobil na druhém konci ségra ani Karel nezvedali..no což, vyrážím na poslední etapu po prázné dálnici, vůně moře a Řecka jsem přes otevřené okénko nasával plnými doušky. Nikdo nikde, jen já a Spark ! A tma. Ze Sparku jsem vytáhl eso !, 150 km/h. Před Kavalou zazvonil mobil-na vteřinu jsem spustil oči z dálnice..a přede mnou stojící kamion !!, měnil kolo...katastrofě jsem se vyhnul o fous , rozvážným stočením volantu doleva. Ještě že nejel nikdo za mnou větší rychlostí...Karel : nesjížděj do Kavaly ! (ani se mi moc nechtělo, když jsem jedním okem viděl serpentiny dole). Táňa ztratila lodní lístek z Thasosu, přijedeme posledním trajektem kolem 23 h...z dálnice sjeď až před Xanthi a počkej nás na první benzince !, tam už si dej piva kolik chceš, policajty všechny znám, bez obav !...a položil. Tož dobrá, ...za chvíli Xanthi a : benzinka zavřená, zkrachovala...já poslení bagetu a teplé pivo v plechovce, kolem mne toulaví psi..a žadonili. Bagetu jsem jim rozdal , hned jsem měl kámoše při poslední pauze těsně před cílem. Přesně ve 23 h. vidím blížící se auto, brzdí , a: 10 nezapomenutelných dnů mohlo začít ! Vůle, trpělivost a touha po řecké pohodě vyhrála !
" Italové v létě nepracují a v zimě tančí".....ihned po vybalení u Karla jsme vyrazili do ulic, bylo kolem půlnoci. Tak toto jsem v životě nezažil, ...nejlepší taverna, Plzeň, skopové a jehněčí maso, ryby..a davy lidí do božího rána, staří, mladí, čuměli na fotbal v TV, debaty, tanec..a : Karlito !, Karlito !...znali ho všichni. Na Korfu r.96 to bylo podobné, ale přece jenom letovisko. Tady město, průmysl, Škoda Xanthi,..k moři 30 km. To bylo piv do rána !, Karla se ptám: proboha, kdo tady pracuje ???...Ty, oni to neřeší...v klidu, pohodě. Měl pravdu, návyková věc, vůbec se mi nechtělo zpět domů, jako z Korfu. Zážitků mám habaděj, nejvíce z fotbalu a otevření nového ligového ročníku s posezením v klubovém resortu jen pro vzácné hosty. Škoda, že se Karel s Táňou nepotkali o pár let dřív- setkal bych se s ikonou mého dětství a mládí : Edson Arantes do Nascimento...samotným Pelém ! Karel mu napravil bolavé koleno, s úlevou mu byl vděčný. (viz. fotogalerie Xanthi 2011).
10 dnů uběhlo jako voda , sotva se trochu naučíš řeč, jedeš dom. Noc před návratem jsem moc nespal-vedro, otočený den-noc.., obavy z bloudění v Soluni : když se včas nezařadíš do pruhu, jsi v pr...Vyrazil jsem brzy ráno, Karel mi u "benzinky " zamával, a tentokrát to bylo téměř 2000 km. V Soluni hned první odbočení špatně, motanice.., návrat na dálnici a další správný sjezd jsem minul-na Chalkidiki bych dnes jel rád, tenkrát ne ! Další otočka až téměř za městem..a zpět na"Gordický uzel"...raději dříve než pozdě: a sjel jsem na směr Athény !!, prostě prohlídka Soluně a zálivu ze všech světových stran. Zkratku na Skopje jsem našel asi po 100 km..a 2-3 drahocenné hodiny fuč. Šlápnul jsem na plyn, ale i tak jsem do Szegedu dorazil kolem 22 h. !! Pekelná jízda opět s dramatickým, ale dobrým koncem. K hranicím Maďarska jsem dorazil za tmy, obrovská kolona čekajících aut. Ve Sparku jsem vezl plno Karlových šatů, sport. bundy, apod., konec v Xanthi se blížil, přišla krize. Nemusel to pak tahat do letadla. Na čáře stejný celník !,- a už se nesmál- odboč, celé auto vyprázdnit, kompletní prohlídka vozu !..co to vezeš ?!...(plno kartonových krabic)..- ale,... bývalé osobní věci majitele Škoda Xanthi, dostal jsem je od něj darem, na památku...Hledali totiž pašeráky drog, kteří se blížili od Bělehradu...Hm...tak jeď.! Do Szegedu jsem vjel totálně unavený, penzion nenašel a málem jsem zavinil nehodu s tramvají, oje tramvaje po zastavení a zvonění metr ode mne, na kolejišti v křižovatce !.. Přihlížející paní na chodníku se nade mnou slitovala a za 10 euro jsem totálně vyčerpaný usnul ve sklepním bytě.
Poslední etapa Szeged-Mikulov již druhý den v pohodě : Budapešť 33 st., Bratislava 34 st., Břeclav a Mikulov 35 st., !, ..přitom při pobytu u Thráckého moře 32 st...
Karlito !- díky za překrásný pobyt v Řecku a tvé vzpomínky ! Až jednou v důchodu napíšeš knihu, bude to bestseller, po kterém se jen zapráší !!!
Karel Mališ dodnes uzdravuje nejen vrcholové sportovce, současně fyzioterapeut hokejových vicemistrů z Pardubic. Předtím neuvěřitelná kariéra po celém světě, včetně vicemistrů Evropy ve fotbale pod vedením Karla Brucknera, trenérské legendy. A já i díky tomu, že mi srbský celník nezabavil obsah krabic ve Sparku, vlastním dodnes pověstnou sportovní fotbalovou zimní bundu, kterou nenosí jen tak "někdo". Obleky jsem daroval švagrovi.
A Spark ?- 8 let věrně sloužil, bez opravy. Až došlo na brzdy, ABS...tož jsem ho vyměnil.
i.k. červenec 2025
